Zdravím Iljo,

doraž pozítří, to bude nejlepší a snad už budu v pořádku. Díky za ty paraleny, vařím si na kamnech čaj s rumem a k tomu dělám topinky přímo na plotně s troškou másla a s česnekem, abych měl nějaký antibiotika a chřipka už snad bude pryč. Ta dvojitá deka od Tebe je taky výborná. K tomu si čtu Husserla a už se i chodím občas projít podél řeky.

Máš pravdu, že ten životní prostor „svobody“ je dnes vpodstatě redukovanej na fandění a konzumování, tj. na držení huby a kroku. Ale s tímhle se nedá politicky nic dělat - ne že by to nebylo možný, ale proměna horizontů není možná uvnitř politickýho prostoru, protože ten je prostorem „reálných“ sil a filosofie do něj tudíž nemůže, resp. jedině jako ideologie, čímž by se z ní stala jenom další partaj. Marx tohle sice viděl, ale za mlada si ještě s ostatníma mladohegelovskýma kumpánama myslel, že teď je čas na to, aby se politickej prostor proměnil na prostor světodějnej, to znamená, že proměna politická bude zároveň proměnou horizontu smyslu, světa, že s další politickou proměnou promění člověk sám sebe. Ale po tý mladický zkušenosti s revolucema 1848-9, která v podstatě všude skončila tím, že revolucionáře pozatýkali a buržoové se domluvili s panstvem v kuloárech, jak budou dál drbat obyčejný lidi, už Marx tuhle hurá ontotvornou praxi opustil a snažil se rozebrat ten horizont, ve kterým žijeme, najít jeho základní struktury, tzn. jediný, co filosofie může, je teoretická práce, která vynesením na světlo neviditelných struktur, který vládnou nad vládnoucíma i ovládanýma, promění "svět" samotnej. Filosofie nepracuje s faktama, ani není její práce faktem, ale zabývá se tím, co fakta umožňuje jako fakta, co je „produkuje“. Přitom je schopná dotázat i smysl toho vztahu, tzn. „produkci“ samotnou. Takže sice nefunguje v žádným prostoru (praktickým, politickým), ale v dotazuje hranice, resp. možnost nějakýho prostoru. Přitom ale „prostor“ tu není nějaká krabice, ale jeho charakter („smysl bytí“) je určitelnej jedině z dotazování samotnýho, nemůže být danej už předem. Filosofie nebojuje s faktama ani faktama, stejně jako ve svý vlastní teoretický praxi nebojuje v prvním plánu proti buržoustům, tím by ze sebe udělala jenom další parlamentní žvanírnu, ale dotazuje samotnou možnost světa, ve kterým něco jako politickej boj vzniká, dotazuje podstatný struktury, uvnitř kterých se „svět“ jako takovej konstituuje. To Marxe zajímá v jeho pozdějších textech, nechce psát další filipiku proti prohnilosti reálný politiky, protože se nechce pohybovat uvnitř reálnýho prostoru. Ale my přes tuny výkladů Marxe dodnes vlastně nemáme jasno, jakej je přesně status Marxových pozdějších analýz, jak by jeho analýzy ekonomických a produktivních struktur souvisely s celkovou analýzou horizontu světa. Nemáme dodnes konsekventní analýzu statutu Marxova objektu v Kapitálu. Máme jenom armádu ekonomů vymytých liberální ekonomií, který tudíž o podstatě nemají ani páru, protože jejich poznávací nástroje už jim předem určujou, co maj vidět, aniž by o tom měli ponětí; a na druhý straně bandu politiků, který se jako slepí nechávaj „ekonomickýma expertama“ vodit od jedný krize ke druhý. A do toho ještě armádu novinářů, který taky nepracujou „s ničím jiným než s fakty“, když celej mediální průmysl není nic jinýho, než veliká metafyzická fabrika na výrobu a prodej těchhle „fakt“. A nikoho, kdo by byl schopnej ptát se po smyslu těch faktů.

S pozdravem, dojeď v pořádku

Zachar